Dnes slaví naše Béčka +, co ale nejsou žádná béčka 
:D své druhé narozeniny. S Bambínem přejeme všem našim čtyřem bráškům jen to nej do dalších kocouřích let! 3 .červenec 2018 je pro mne dnem na který se nezapomíná. A také dnem, kdy si vždy vzpomenu, že to, co je v jednom okamžiku úžasné, báječné, nej nej nej není na vždy a může se to během maličké chvilky změnit na noční můru, na horor na něco ,na co byste nejraději zapomněli. Jsou to již dva roky a já teprve nyní jsem trochu schopna o tom mluvit. Ten den měla Isidorka termín porodu a protože je to vzorná matka, tak také okolo poledne začala rodit. Porod to byl přímo ukázkový do učebnice, za 3 hodiny se nám narodilo 5 naprosto úžasných , zdravých , pro mě těch nejkrásnějších chlapečků co jsem si mohla přát. Isidorka se krásně starala, kluci se hned chytli, zkrátka naprostá idylka, navíc jeden z nich-můj Bambi ,3 - bylo to, na co jsem čekala několik let až se mi to snad.... možná, .....třeba jednou narodí, červený stříbrný van ,navíc rozhodně ne netypový, moje blaho v té chvíli neznalo mezí. Prostě maximální štěstí, že to konečně přišlo. Ani ostatní kluci nevypadali vůbec zle a trochu hnidopyšsky si myslím, že jsou bezva i dnes, Beníček, který žije super život u Marušky už vyzkoušel a velice úspěšně i hvězdnou karieru výstavního kastráta, Barney našel úžasný domov na Slovensku u Lubky v chovatelskéí stanici Hammamet Yasmine a je otcem mnoha nádherných kotátek , Bruce- Dorínek zůstal u bezva rodinky v Chrduimi a ke mě jezdí na hlídání :D když je jeho rodina pryč a Bart dělá radost Andrejcev Pardubicích. Než jsem všechno poklidila, zkontrolovala byl skoro večer. Udělala jsem si kávu a šla si ji vypít do volierky ke klukům, kde byl i tatínek miminek, moje láska Dexter 
<3 . V tuto chvíli maximální spokojenosti by mě absolutně nenapadlo, že s ním právě prožívám posledních zhruba 30 našich společných minut. Vše bylo jako vždy, kluci mi začali nosit míčky, hráli jsme si, mazlili se. Dexter mi okamžitě skočil na klín jak bylo jeho zvykem a už jsme se šmudlali a já mu ještě říkám, jaký je pašák, jaké má krásné syny. On se na mne podíval takovým hlubokým, dlouhým, těžko popsatelným pohledem. Jsem si ještě říkala, no ten je ale moudrý on jako by chápal co mu říkám a já blbec v tu chvíli nepochopila, že on se se mnou tím pohledem vlastně loučil, na ten pohled nikdy nezapomenu, pořád to vidím. Seskočil mi z klínu , ušel pár kroků , ještě se na mě otočil a pak padnul na zem . V tu chvíli se mi zhroutil celý svět. Já nevěděla co mám dělat, šok prostě, totální šok. První co mě napadlo jsem vytočila soukromé číslo na naší milou vet sestřičku, protože už bylo po ordinačních hodinách, já ani nemohla mluvit. Laděnka mi říká, jeďte s ním hned na pohotovost do Pardubic, já tam zavolám a pošlu jim tam mailem jeho kartu ať vědí. Dlužno podotknout, že se Dexík léčil se zánětem v zubu, zub se hned vytrhnul, byl zaléčený atb a vše vypadalo dobře, jedl krásně, zkrátka žádný náznak že by bylo něco špatně. Já skočila do auta a jak jsem byla jen ´v domácích upocených špinavých šatech jsem jela, myslím, že jsem trhla rekord. Už na nás čekali, dovezla jsem ho ještě živého, ale myslím, že už nevnímal. Vyndala jsem ho z přepravky a po chvilce mi umřel, bylo to hrozný. Nemyslím si že podléhám snadno hysterii ale tam jsem se zhroutila, prostě to ze mě šlo a nedalo se to zastavit. Vzala jsem ho domů, protože pitva byla asi zbytečná, tady se všichni shodli podle toho co se dělo jak rychlé to bylo na sepsi, a pokud bych trvala na pitvě tak by mi ho již domů nedali a nesnesla bych pomyšlení že skončil někde jako odpad, to bych nedala. Leží u nás na zahrádce, tam, kde to měl vždycky tak rád a dohlíží na nás. Dexík se dožil pouhopouhých 6,5 let, ale on jako by to věděl že mu nebude vyměřen dlouhý čas tak žil jak se říká na plný pecky, svůj čas si zde uměl užít a užíval si ho každým dnem, každou chvílí. Už jen jeho narození bylo velkolepé, prostě přišel na svět velikán - za zvuku ohňostrojů a hudby a nebetyčného kraválu, prostě se zrodila hvězda. Narodil se zhruba 5 minut před koncem roku, na Silvestra před půlnocí a to ještě císařským řezem, inu král. Takže zatím co všichni bujaře slavili já seděla na nepohodlné židli v čekárně ordinace a modlila se aby vše dobře dopadlo. Dexík má ještě brášku Deryla, který žije v Jižních Čechách. Na Dexíkovi bylo od prvního okamžiku jasně vidět že bude prostě jiný a byl, neuvěřitelně sebevědomý, v mých očích nádherný a ještě tu vyjímečnost podtrhly jeho oči- byl různooký a já vždycky říkala, že ho to datum narození ovlivnilo , byl to šašek jak má být. . Když odešel, tak jsem chtěla se vším seknout, prostě došel mi elán, který on do mě vlíval, ještě stále s tím, že není nejsem plně vyrovnaná a myslím že ani nikdy nebudu, byli jsme na sebe stejně jako s Folí hrozně vázaní. Moje maminka mi tenkrát řekla že on mě neopustil, že mi tu za sebe nechal Bambiho abych nebyla až tak moc smutná a že by chtěl abych šla dál, protože ostatní chlupíci mě potřebují a já vím, že to tak je, Bambi je co se povahy a životního kocouřího nadhledu přesná kopie svého táty, stejně sebevědomý, no možná ještě o kapku víc :D , miláček krásných dívek jak dvou tak i čtyřnohých :D , zkrátka kocour jak má být, který si do ničeho nenechá moc kecat a to je to, co na něm tak moc miluju. Když se mu dívám do očí, vidím Dextera. Dexteríno, sice nyní jsme chvilku od sebe, ale já věřím, že na mě někde čekáš a že se v budoucnu opět setkáme a pak už nás nic nerozdělí. Děkuji ti za každou chvilku, co jsme mohli spolu prožít, děkuji ti za Bambiho, není dne kdy bych si díky Bambimu na Tebe nevzpomněla. Navždy budeš v mém srdci . A Vy všichni si važte každé chvilky, kterou se svým chlupatým miláčkem můžete prožít a já Vám všem přeji ať je to co nejdéle !!!!!!